THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Cesta tohoto kanadského kvarteta z Toronta je příběhem erupcí aktivity a raketového vzestupu. Od svého vzniku v roce 2015 dokázali nahrát tři plnohodnotná alba, tři dema, jedno EP a přispět na jednu kompilačku. Při tomto strhujícím tempu si neustále drželi vzestupnou tendenci v kvalitě materiálu, jenž pouštěli do světa.
Poslední zásek hodnotím jako jednu z nejsilnějších žánrových nahrávek minulého roku. TOMB MOLD na ní vybrousili k dokonalosti deathmetalový diamant, který má tvrdost, ostrost hran i zajímavé odlesky. Třetí řadové album „Planetary Clairvoyance“ si udržuje neustálý tlak a současně dynamiku. Když už máte pocit, že vás riffující válec kytar začíná rozjíždět až příliš tvrdě, přijde nad ním sólo. Ve chvíli, kdy se potřebujete trochu nadechnout, přijde intermezzo ve skladbě „Phosphorene Ultimate“. TOMB MOLD si dali záležet, aby album nepůsobilo monotónně, aby bylo hutné a současně zvukově trochu plesnivé a prohnilé, nikoliv však na úkor čitelnosti. Ošetření výsledného zvukového kabátce tak padne hudbě jako ulité.
Aktuální deska není skvěle namíchaná jen co se týče zvuku a pořadí skladeb, ale i v tom, jak TOMB MOLD přistupují k death metalu. Jakoby kapela zavrtala kořeny alba do všech deathmetalových subžánrů ve snaze dostat se k ryzí podstatě žánru. Je technická, ale ne přiliš. Je oldschoolová, ale jen v náznacích. Je i melodická, ale musíte trochu hledat. A samozřejmě je brutální. Tady bez jakéhokoliv kompromisu. Hlavní zbraní je v tomto ohledu tempo, riffové vánice a kanálomet, který má bubeník Max Klebanoff místo hrdla. V tomto případě je energie, kterou TOMB MOLD na nahrávce dosáhli, naprosto zvířecí a nezastavitelná.
TOMB MOLD se podařilo zkombinovat všechny esence death metalu, které na tom žánru miluji, a udělat desku, která nemá daleko k naprosté dokonalosti. S každým poslechem vás bude dál a dál odměňovat. Ani po několika měsících mě nepřestala bavit.
TOMB MOLD se touto deskou dostávají blízko k ryzí podstatě death metalu.
9 / 10
Derrick Vella
- Guitars
Max Klebanoff
- Drums, Vocals
Steve Musgrave
- Bass
Payson Power
- Guitars
1. Beg for Life
2. Planetary Clairvoyance
3. Phosphorene Ultimate
4. Infinite Resurrection
5. Accelerative Phenomenae
6. Cerulean Salvation
7. Heat Death
The Enduring Spirit (2023)
Aperture Of Body (EP) (2022)
Planetary Clairvoyance (2019)
Cerulean Salvation (EP) (2018)
Manor Of Infinite Forms (2018)
The Bottomless Perdition / The Moulting (compilation) (2017)
Cryptic Transmissions (demo) (2017)
Primordial Malignity (2017)
The Moulting (demo) (2016)
The Bottomless Perdition (demo) (2016)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.